Sosiální práce a pomoc handicapovaným má na Zámečku Střelice více než stoletou tradici. Při čtení dobových materiálů z archivů můžeme vidět, kam se péče o handicapované za 100 let posunula. Proto v historickém okénku uvádíme původní archivní texty včetně dnes již nepoužívané terminologie. Historické prameny je třeba číst v kontextu doby. Nicméně je dobré si historii a záslužnou práci desítek dobrovolníků, řádových sester, pečovatelek, vychovatelů či dnešních pracovníků s sociálních službách připomínat.
Původní budovu ústavu - zámeček - si stavěl hrabě Albert Herberstein jako letní sídlo. Se stavbou započal v roce 1912. Po vypuknutí 1. světové války se veškeré práce zastavily. Během válečné doby zde bydlelo několik vojáků, kteří hlídali železniční mosty. Po ukončení války přišel majitel zámečku do finanční tísně a prodal budovu i s přilehlými pozemky kongregaci sester dominikánek. Kupní smlouva byla podepsána 16. srpna 1918. Po zakoupení se vykonaly nejnutnější práce. První chovanci sem přišli 23. dubna 1919 a dalších asi 50 dětí 8. května z ústavu v Brně.
Začátky ústavu byly těžké. Sestry se koupí domu velmi zadlužily. V prvním roce po válce byl nedostatek potravin a uhlí. Mnoho dětí v zimě onemocnělo. Hned na jaře začaly sestry budovat hospodářskou budovu, chovat slepice a vepře, obdělávaly zahradu i pole. Snažily se rozšířit pole pro pěstování obilí a brambor mýcením lesa i přikupováním sousední půdy. Starší hoši rádi pomáhali. Provoz byl hrazen příspěvky rodičů, pokud byli schopni přispívat, za nemajetné měla přispívat příslušná obec a na určitý počet přispíval zemský úřad. Toto financování nebylo dostatečné
. V domě bylo potřeba stále něco opravovat, vylepšovat, bylo nutné koupit různé stroje. Ve vzdělávání hochů měly sestry úspěch. Samy si vymýšlely a zhotovovaly pomůcky pro snadnější pochopení debilních hochů. Ve škole i v ústavu často hospitalizovali učitelé defektologie, aby poznali způsoby a pomůcky při ní užívané.
11. listopadu 1943 byl ústav zabrán německými úřady. Chlapci museli být přemístěni. Někteří přešli do ústavu ve Víceměřicích a v Kelči, některé si vzali rodiče domů. Zabrání budovy trvalo do začátku dubna 1945, kdy němečtí obyvatele odjeli, protože se blížila fronta. Ke konci dubna přijeli vojáci Rudé armády. Klid ovšem nenastal, v okolí se pořád ještě bojovalo. V našem zámečku se ubytoval štáb a četa vojáků, byla zde zřízena i nemocnice. Válečné škody na budově, ústavním inventáři, dobytku a polní úrodě byly veliké. Po vyčištění, vymalování a dalších úpravách budovy i okolí, byli 2. července přivezeni chlapci z Kelče a Víceměřic.Na začátku nového školního roku 1945/46 se ještě nedostavili všichni povolaní žáci pro tísňové poválečné poměry. Začalo se s 30 žáky. Kromě nich bylo na oddělení 16 idiotů.
21. dubna 1948 vyšel nový školský zákon o jednotném školství. Pomocná škola zatím působila beze změn, ale 9. září 1948 byla zestátněna. Ředitelem byl jmenován Karel Bauer, řídící obecné školy ve Střelicích. Tři sestry učitelky byly přijaty do státní služby. Ve třídě nesmělo být víc jak 15 žáků. Přestal se používat název Pomocná škola, začal se používat název Zvláštní škola.
Začátkem října 1949 dostaly sestry učitelky ustanovovací dekrety se zpětnou platností od 1. 9. 1948 a byl jim vymezen plat. Jejich mzdy velmi přispěly na provoz ústavu a vylepšení zařízení. Dne 25. října 1950 byl převzat zdejší ústav do státní správy s tím, že o veškeré potřeby se bude starat KNV. Sestry byly přijaty do státní služby. Ústav dostal název Zvláštní dětský domov. Hospodářství i pole zůstaly zatím sestrám, protože místní JZD o ně nemělo zájem. Správkyní ústavu byla ustanovena paní Josefa Vyskočilová. Koncem roku 1951 je v ústavu 22 sester, ale jen 14 dostává plat. Hochů je 64. Z toho 49 žáků ZŠ, 10 v přípravce, 5 větších chlapců vypomáhá. Provoz ústavu hradí KNV, ale sestry mnohé pořizovaly svým nákladem.
Dne 1. října 1957 byly sestry zaměstnané v ústavu překvapeny tříměsíční výpovědí ze zaměstnání ke dni 1. 1. 1958. Propuštění sester se stalo na příkaz ministerstva školství.
Paní správkyně se informovala na KNV a zjistila, že Krajský odbor školství nehodlá sestry propustit, ale přemýšlí o zřízení ústavu pro děti nevzdělavatelné. V prosinci 1957 dostaly sestry oznámení, že jejich Zvláštní škola i s internátem bude přemístěna do dětského domova v Boskovicích. Přemístění bylo datováno ke konci ledna 1958. Ústav ve Střelicích byl určen pro děti nevzdělavatelné, imbecily a idioty. Ústav dostal název, jež zněl: Ústav sociální péče pro děti duševně vadné. Později byl název změněn na Ústav sociální péče pro mentálně postiženou mládež.
Krajský úřad rozhodl v roce 1964 zřídit ve Střelicích metodické a konzultační středisko. Nařídil, že musí být v ústavu aspoň jedna skupina dívek. Bylo nutné zřídit oddělení pro dívky, proto byly prováděny různé úpravy a přesuny. V polovině března 1964 bylo 14 chlapců nad 14 let přemístěno do Borotína. Koncem dubna nastoupily první dívky. Dívky byly rozcházely na dopolední výchovnou práci do skupiny hochů, ostatní byly těžce postižené.
V srpnu 1964 nastoupily první členky metodického a konzultačního střediska psycholožka a sociální pracovnice. Metodické středisko pořádalo přednášky a instruktáže pro vychovatelky z podobných ústavů. Středisko bylo ve Střelicích do října 1968.
1.1.1965 předává krajský úřad dle usnesení rady Jihomoravského kraje ústav Okresnímu úřadu sociálního zabezpečení pro Brno - venkov.
Od 1.1.1970 přešla správa ústavu pod ředitelství Okresního ústavu sociálních služeb v Chrlicích.
Generální představená sester dominikánek se rozhodla sestry k 30. červnu 1984 odvolat.
čerpáno z materiálů sester dominikánek